Akademická malířka Naďa Radvanová jde od absolutoria pražské Akademie výtvarných umění (v roce 1981) zcela vlastní cestou tvůrčího hledání, která přirozeně vychází z jejího hloubavého a čistě otevřeného naturelu. Snaha o pochopení podstaty života, jeho smyslu, cest, zákoutí a cílů prolíná všemi tématy autorčiny tvorby.Od počáteční figurální malby, kdy v tichých kompozicích vstupovala do příběhů lidí, se snahou odhalit podstatu mezilidských vztahů a pochopit hru povahy a jednání člověka v široké paletě jeho podob. (Barvitost lidských nálad, činů a přetvářek v kladném i záporném slova smyslu ji tématicky přivedla až do divadelního zákulisí). Se stejnou tužbou malovala i krajinu. Volnou otevřenou přírodu, jejímuž životu dovede vnímavě naslouchat. Kouzelné ozvěny prostoru času rezonance lidských osudů a celé škály přírodních vjemů od snové samoty, čistého klidu, něžné až chvějící se lehkosti zosobňující vyváženost a pocit harmonie, krásy a lásky až pro dramatickou dynamiku napětí se zrcadlí v symbolické paletě životního dění. Akademická malířka Naďa Radvanová jde od absolutoria pražské Akademie výtvarných umění (v roce 1981) zcela vlastní cestou tvůrčího hledání, která přirozeně vychází z jejího hloubavého a čistě otevřeného naturelu. Snaha o pochopení podstaty života, jeho smyslu, cest, zákoutí a cílů prolíná všemi tématy autorčiny tvorby.Od počáteční figurální malby, kdy v tichých kompozicích vstupovala do příběhů lidí, se snahou odhalit podstatu mezilidských vztahů a pochopit hru povahy a jednání člověka v široké paletě jeho podob. (Barvitost lidských nálad, činů a přetvářek v kladném i záporném slova smyslu ji tématicky přivedla až do divadelního zákulisí). Se stejnou tužbou malovala i krajinu. Volnou otevřenou přírodu, jejímuž životu dovede vnímavě naslouchat. Kouzelné ozvěny prostoru času rezonance lidských osudů a celé škály přírodních vjemů od snové samoty, čistého klidu, něžné až chvějící se lehkosti zosobňující vyváženost a pocit harmonie, krásy a lásky až pro dramatickou dynamiku napětí se zrcadlí v symbolické paletě životního dění. Na momentu intenzivně prožívaného hledání skryté tváře podstaty žití je postavena i novější poloha malířčiny tvorby světa živé, mnohdy opomíjené přírody světa můr. Skryté kouzlo jejich tajemného života vnímá Naďa Radvanová i jako symbolickou alegorii lidství. Motýl podobně jako fyzicky krásný člověk nás svojí kouzelnou tváří zaujme ihned. Nebývá však výjimkou, že se za okázalou svůdně barvitou maskou skrývá nebezpeči, zákeřnost, faleš, zlo nebo v lepším případě prázdnota. Můra v symbolice nenápadnosti někdy při prvním setkání až odpudivosti, potřebuje čas. Čas a důvěra ke sblížení pozorování, poznávání a pochopení.Jen pomalu odkládá své mimikry a představuje nádhernou lehkost a jemnou kresbu krajkoví svých křídel. Tak jako lidé, jejichž pravou tvář a duši poznáme po čase. Naďa Radvanová vychází z reality přírody, kterou pozoruje a umocňuje uměním svého malířského výrazu. Z některých obrazů můr jako by na nás přímo hleděla lidská tvář, která k nám promlouvá a vyzývá nás přemýšlet a dotvářet malířčinu myšlenku vlastními životními zkušenostmi. Vyžaduje pozornější zamyšlení nad sebou samým, svým jednáním i svým okolím. Obrazy Nadi Radvanové se svým způsobem dotýkají každého z nás. Hovoří však spíše o té stránce života, která je ukryta hluboko pod povrchem našich gest a jednání.
Oldřiška Tylová